Seznam zastávek

(z průvodce Okolí Prahy – západ, vydala Olympia 1990)

1. Lom „Kační“ – naleziště zkamenělin, botanická lokalita
2. Kovářovic mez – klasické naleziště zkamenělin
3. Hradiště – archeologická lokalita osídlení Butovického hradiště z mladší doby kamenné
4. Vyhlídka na Hemrovy skály – pozůstatky bývalé podmořské sopky
5. Nad koupalištěm – kaňon Dalejského potoka, stepní vegetace
6. Vyhlídka na Dalejský háj – porost listnatého háje
7. Daleje, Prokopská skála – historie těžby vápence, vývoj údolí, významný geologický profil
8. Jezírko – historie těžby vápence, vznik geologických forem
9. Haladova zahrádka – botanická zahrada rostlinných společenstev

Popis trasy

Praha-Jinonice → Butovické hradiště → Prokopské údolí → Praha-Hlubočepy

Naučná stezka Prokopským údolím začínala v Praze Jinonicích, u stadionu TJ Motorlet Praha, na křižovatce ulic Butovická a Pod Vidoulí. Tento začátek, z dnešního pohledu zdánlivě podivně zvolený, měl tehdy samozřejmě své opodstatnění – metro do těchto končin ještě nevedlo a právě na prostranství před stadionem byla otočka autobusů MHD.

Z prostranství jdeme přímo k bráně stadionu, ale mineme ji a pokračujeme panelovým chodníkem v úzké mezeře mezi oplocením stadionu (vpravo) a vrakovištěm (vlevo). Za vrakovištěm jdeme ještě krátce rovně, až přijdeme na hlavní ulici s velkým automobilovým provozem (Radlická ul.). Tu přejdeme a pokračujeme protilehlou uličkou (Novoveská). Ta mírně klesá podél řady baráčků až na malé prostranství dole, kde se stočíme vlevo a hned vpravo, k lesu. Z rozcestí na okraji lesa vybíhají dvě cesty, my zvolíme tu na levé straně, která začne velmi mírně stoupat (zde někde na kraji lesa byl údajně úvodní panel NS Prokopským údolím).

Jen několik desítek metrů chůze po této cestě od kraje lesa narazíme po levé straně na poměrně velký lom, tzv. lom Kační. Na jeho okraji při příchodu si všimneme pokrouceného kůlu, který sloužil k uchycení 1. zastávky stezky.

Dál jdeme stejnou cestou lesem. Ta stále mírně stoupá a zpočátku vede rovně, o kousek dál zatáčí vlevo a začne stoupat výrazněji. Vyjdeme až na kraj lesa a vystoupáme ještě kousek travnatou loukou na horní cestu, po které vede žlutá turistická značka. Zde zahneme vpravo a na rozcestí, kde žlutá vede znovu vpravo a vlevo odbočuje vozová cesta směrem k polím, jdeme vpravo. Po asi 200–300 metrech potkáme vlevo od cesty další prázdný pokroucený kůl – pozůstatek 2. zastávky: Kovářovic mez. Jedná se o další Barrandovo naleziště zkamenělin – nalezneme je vlevo od cesty, mělká dlouhá jáma s dnem pokrytým kamínky.

Dál pokračujeme po žluté značce až na konec louky, kde zahneme vlevo a dál pokračujeme cestou podél oplocení. Zde si můžeme téměř poprvé všimnout i starých značek stezky, na betonových sloupcích pletivového plotu. Po asi 200 metrech vyjdeme na rozsáhlou travnatou planinu, která se rozšiřuje do dálky vpravo od nás, prostor Butovického hradiště. Na okraji planiny zahneme vpravo a jdeme pěšinkou po jejím pravém okraji. Po dalších 200 metrech narazíme na vyvýšený terénní schod táhnoucí se rovně napříč planinou – pozůstatek valu hradiště. Zde u valu nacházíme kůl 3. zastávky – Hradiště. Pokračujeme stejnou cestou až téměř na kraj ostrohu, kde se pěšinka stáčí vlevo. Zde byla 4. zastávka – Vyhlídka na Hemrovy skály. Kůl jako pozůstatek panelu zde již nenajdete, i když si vzpomínáme, že tu při naší dávné návštěvě ještě byl. Hemrovy skály uvidíme vpravo od nás, temně hnědý masiv bývalé podmořské sopky.

Odtud se tedy, jak již bylo řečeno, pěšinka stáčí vlevo a vede nedaleko skalnatého okraje ostrohu hradiště. Vpravo máme výhled směrem k Jihozápadnímu Městu a sídlišti Velká Ohrada, dole pod námi je Nová Ves a údolí Prokopského potoka. Pěšina zeširoka obchází celé travnaté prostranství hradiště, neustále se mírně stáčí na levou ruku. Když obejde ostroh, vede dál po druhé straně hradiště, prakticky rovnoběžně s pěšinou se zastávkami 3 a 4. Povlovným obloukem pěšiny krátce mírně vystoupá k vyhlídce do skalního amfiteátru s loukou – tzv. klukovického koupaliště. Zde rovněž najdeme pokroucený kůl jako pozůstatek 5. zastávky.

Dál pokračujeme stejnou pěšinou po okraji svahu, vpravo pod námi je Prokopské údolí, vlevo plošina hradiště. Krátce projdeme křovinami v místě, kde opět křížíme val hradiště. Tudy jdeme až do té doby, než cesta sejde z okraje a začne mírně klesat vpravo dolů napříč svahem. Zde se také rozděluje – my pokračujeme tou, která vede nejvíc vpravo a klesá – orientačním bodem nám budiž několik osamělých stromů rostoucích přímo před námi (jdeme stále zároveň se žlutou značkou). Ve chvíli, kde se pěšinka vyrovná a přijdeme k osaměle rostoucím starším stromům v jinak nízkém lese, stezka odbočuje stále po žluté značce ostře vpravo dolů a začne velmi výrazně klesat dolů ze stráně, úzkou kamenitou pěšinkou. Zde někde, pravděpodobně ještě před zatáčkou, asi byla 6. zastávka – Vyhlídka na Dalejský háj – její přesné umístění jsme neobjevili. Cestička v několika zatáčkách klesne až k zábradlí a jednokolejné železniční trati (Praha Smíchov – Rudná u Prahy) a podejde ji podchodem (na portálu si všimneme výrazné značky NS). Za podchodem jdeme už jen krátce rovně na hlavní asfaltovou cestu napříč celým Prokopským údolím. Napojíme se na ni a pokračujeme po ní vlevo.

Ujdeme asi půl kilometru, kde asfaltka podchází společně s potokem železniční trať. Kousek za podjezdem u prostranství před oploceným pozemkem Prokopského lomu byla 7. zastávka – Daleje.

Pokračujeme dál asfaltkou vedoucí údolím podél potoka. Po necelém kilometru se nám po levé straně otevře travnaté prostranství s větším domem. Jdeme dál až do místa, kde se asfaltka výrazně stáčí vpravo (u dalšího domu přímo v zatáčce). Zde stezka na čas opouští asfaltku a vede přímo rovně mírně vlevo, cestou podél plotu domu k ústí úzké rokle. Po pár metrech však narazíme na plot, který nám brání pokračovat dál. Je na nás, jestli následný úsek obejdeme po asfaltce, nebo se protáhneme mezi latěmi a vstoupíme do jednoho z nejúžasnějších úseků na celé trase, úzké a hluboké rokle po bývalém lomu, s kolmými skalními stěnami po stranách, zarostlé listnatým hájkem. Značky na stromech nám zde řeknou, že tudy kdysi standardně procházela i modře značená turistická trasa (ta vede nyní asfaltkou). Ke konci rokle překonáme další zábranu vstupu (tentokrát jen polorozpadlou) a cestou listnatým lesem sklesneme krátkým divokým skalnatým úsekem až k perle Prokopského údolí – Jezírku. Zde u této vodní plochy, úzce sevřené hladkými skalními lavicemi, se kdysi nacházela 8. zastávka – Jezírko. (Po asfaltce se k němu dostaneme odbočkou vlevo.)

Od Jezírka jdeme vpravo cestou asi 50 metrů, po nichž se opět napojíme na asfaltku a jdeme po ní vlevo. Ujdeme asi 400 metrů – vstoupíme již mezi domy na okraji Prahy Hlubočep, kus před námi vidíme siluetu železničních viaduktů tzv. Pražského semmeringu. My však ještě odbočíme první ulicí vlevo vzhůru (Na Placích). Zde po pravé straně přímo pod skalním masivem najdeme poslední 9. zastávku – je svým způsobem jedinečná, neboť se z ní nezachoval pouhý kůl, ale i panel, i když samozřejmě se zničeným textem. Zastávka nesla jméno Haladova zahrádka. Ta samotná se nachází pravděpodobně ještě o kousek výše, vpravo za skalkou. Jestli návštěvníkům Prokopského údolí slouží k poznání i dnes, netušíme.

Vrátíme se na spodní ulici (K Dalejím) a jdeme k viaduktu. Podejdeme jej a navazující ulicí (Hlubočepskou) dojdeme až na křižovatku s ulicí Sliveneckou, kde je zastávka autobusu MHD. Zde naučná stezka končila.

Vložit komentář

Vážíme si toho, že chcete vložit komentář na náš web. Bohužel se může stát, že se váš komentář nezobrazí hned po odeslání, ale až s odstupem několika dní. Proč tomu tak je, se dočtete zde: Proč se můj komentář nezobrazuje? Děkujeme za pochopení a trpělivost.