původní podoba naučné stezky, nahrazena v roce 1982 novou verzí

Vycházková stezka, předchůdkyně pozdější oficiální naučné stezky (vybudované v roce 1982, od té doby několikrát rekonstruované), seznamovala prostřednictvím tištěného průvodce a orientačních tabulí s přírodními poměry území státní přírodní rezervace Roztocký háj–Tiché údolí, a údolí Únětického potoka (vyhlášeného jako přírodní rezervace až v roce 1988).

Pokud jde o podobu této stezky, nezbývá nám než vycházet pouze ze zmiňovaného tištěného průvodce (Roztocký háj–Tiché údolí – Průvodce po státní přírodní rezervaci a blízkém okolí, autoři Zdena Stejskalová a Rostislav Jeslík, vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje a Středočeské muzeum Roztoky u Prahy v roce 1975). Jak vyplývá z průvodního textu (jehož krátká citace pro zajímavost následuje), neměla stezka žádné klasické zastávkové informační panely, ale pouze orientační tabule s plánky a pak směrovky k jednotlivým zastávkám (vyhlídkovým místům).

Vycházková stezka je vedena dvěma základními směry: jednak údolím Únětického potoka, jednak osou Velkého háje z Roztok do Suchdolu. Orientační tabule u hotelu Maxmiliánka a v úžině mezi Kozími hřbety a Holým vrchem u Únětic seznámí návštěvníky rezervace s vyhlídkovými body. Odbočky k význačným místům jsou označeny směrovkami s číslem zastavení, která jsou shodná v textu i v orientační mapě. Základní orientační mapa je v zámku v Roztokách.

Následuje informační náplň vycházkové stezky:

Stezka s jejími odbočkami vede členitým terénem s četnými vyhlídkami a seznamuje zájemce s geologickými útvary, botanickými a historickými objekty. Svým obsahem odpovídá průvodce celodenní vycházce nebo několika polodenním vycházkám. Procházky chráněným územím jsou zajímavé po celý rok, ale vzhledem k charakteru Roztockého háje a strání v Tichém údolí lze doporučit prohlídku v jarních měsících, kdy lze spatřit hájovou květenu a zajímavou květenu skal a strání.

V terénu se po stezce samozřejmě nic nezachovalo, případné pozůstatky byly v době naší návštěvy už odstraněny nebo překryty pozdějšími verzemi naučné stezky. Můžete-li přispět nějakými vzpomínkami na tuto stezku, dobovými fotografiemi apod., budeme velmi rádi, když se nám ozvete.

Plánek naučné stezky s vyznačením tehdejších zastávek (na podkladu Mapy.cz) pro nás vypracoval p. Petr Uher – děkujeme!

Základní údaje

Městský obvod:

PRAHA 6 (vede rovněž územím okresu Praha-západ)

Začínala a končila:

ROZTOKY U PRAHY (základní orientační mapa u zámku, orientační tabule u hotelu Maxmiliánka a v úžině mezi Kozími hřbety a Holým vrchem u Únětic)

Délka:

???

Zastávek:

15

Značení trasy:

bez vlastního značení, směrovky s číslem zastavení

Vznikla:

1975

Tvůrce stezky:

autoři průvodního textu Zdena Stejskalová a Rostislav Jeslík, Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, Středočeské muzeum Roztoky u Prahy

Naše návštěva:

listopad 2006

Stav naučné stezky v době naší návštěvy:

zrušena a překryta novou verzí stezky z roku 1982

Publikováno dne 14. 03. 2010 v  rubrikách Naučné stezky v okrese Praha-západ, Naučné stezky v Praze, Naučné stezky ve středních Čechách.

Komentáře (celkem: 1)

• Petr Uher 8. 7. 2023, 9:50 hod.

  Za poslední dva měsíce jsem byl pětkrát v oblasti Roztockého háje, abych prošel všechny cesty nabízených verzí naučných stezek (1975, 1982, 1998, 2006, existují i další, zcela jistě vyšel Průvodce 1990). Všechna „nej” má samozřejmě verze první z roku 1975 – je nejdelší, zahrnuje nejvíc navštívených míst, věnuje se pouze vymezené chráněné oblasti a možná až v dnešní době, tedy po jejím kompletním projití jsem přesvědčený, že byla nejlepší. Teprve studiem té doby zjišťuji nesrovnalosti v některých rádoby Průvodcích, například, že jako jediná tato verze procházela přímo po vrcholcích Sedleckých skal – není tomu tak: První verze se k Sedleckým skalám nepřibližuje a ani žádná z následných verzí oficiálně nevedla přímo po skalách, od roku 1982 je v těchto místech jako přímá součást naučné stezky pouze vyhlídka do údolí Vltavy. Cesta po vrcholcích skal samozřejmě vede, patří mezi nejkrásnější v celé chráněné oblasti, ale i nejstarší verze se k Sedleckým skalám vyjadřuje jen okrajově. Verze 1975 ale měla svoji jedinečnost tím, že vstoupila přímo do středu Velkého háje, prošla k okraji Suchdola a sestoupila přes vyhlídku na Spálený mlýn k Únětickému potoku – žádná jiná verze tudy již neprochází. Pomohlo mi, že zde zůstalo kompletní značení typické pro naučné stezky, jinými slovy – nedá se zabloudit. Další vyjímečnost této verze jsou Čihadla. Učinil jsem mnoho dotazů na toto místo a slyšel několik různých možností polohy, nakonec jsem snad objevil tu správnou – je v oblasti Velkého háje neznačenou odbočkou nad Maxmiliánku v místech, kde cesta začíná klesat do Tichého údolí. Stejně jako se chodilo přes Velký háj, vstupovalo se na několika místech do Malého háje a do oblasti Za Malým hájem, dnes jsou zde však tabulky s upozorněním, že můžeme chodit pouze po značených cestách (Přírodní rezervace s přísnějšími podmínkami), což asi všichni porušujeme – kromě běžného turismu jsou to školní výlety, běžecké závody, orientační soutěže, koupání v Únětickém potoce, táboráky a další. I ve všední dny je zde skutečně hodně lidí. A tak z těch povolených míst nám zbývají Kozí hřbety, na které jsou dnes již jen odkazy, v roce 1975 to byla přímá součást naučné stezky s vlastní odbočkou. V podstatě se dá říci, že existuje pouze verze 1975, protože všechny ostatní z důvodu ochrany přírody jsou pouze torzem původní stezky. Když už jsem zmínil rok 1990, je zde stejné vedení jako u verze 1998, ale místo panelu Vltavská terasa tam bylo zastavení s názvem Staropleistocénní sedimenty.
  Ještě drobnost ke značení cest: Velkým hájem procházela v té době žlutá turistická značka, která tam vstoupila z ulice K Roztokům, tedy pravděpodobně od Kamýcké ulicí Na Rybářce a Otvovickou, pokračovala širokou (úvozovou) cestou podél vlevo vedoucí naučné stezky a obě dvě cesty se potom spojily v blízkosti stavení Na Háji.

  Odpovědět