vzpomínáme

Naučná stezka Voděradské bučiny (verze 1987)

Doba čtení asi 7 min. studánka ve Voděradských bučinách
Hodnocení naučné stezky:
(zatím nikdo nehodnotil)
Naše návštěva:
červenec 2002, červen 2003, říjen 2005
Komentáře:
zatím žádný

původní stezka z r. 1987, nahrazená v současnosti novou verzí

Tato původní verze současné naučné stezky vedoucí NPR, dříve SPR Voděradské bučiny, je dnes již zrušena. Panely zastávek byly zcela odstraněny, v terénu již nenajdete ani jejich zbytky. Značení zůstalo zachováno, pokud nebylo přemalováno značením současné verze.

Na rozdíl od současné verze nebyla původní stezka okružní. Její trasa je dnes převážně překryta novou verzí stezky, vyjma cca kilometrového úseku z výchozího místa, a závěrečného úseku z Penčického údolí k hrázi Jevanského rybníka.

Zaměřovala se stejně jako dnes na faunu, flóru, složení lesních porostů a geologické jevy rozsáhlého lesního komplexu Voděradských bučin.

Do současné podoby byla stezka rekonstruována v průběhu roku 2003.

Skok na: Seznam zastávek | Popis trasy

Základní údaje

Okres:
Kolín
Začínala:
JEVANY, hráz rybníka Jan (dnes zastávka autobusu PID „Jevany-Spojovací“)
Končila:
JEVANY, hráz Jevanského rybníka
Délka:
6,5 km
Zastávek:
18
Značení trasy:
zelenobílé značky naučných stezek
Vznikla:
1987 (rekonstrukce původní trasy z r. 1967)
Tvůrce stezky:
pravděpodobně Školní lesní podnik v Kostelci nad Černými lesy
Naše návštěva:
červen 2003
Stav naučné stezky v době naší návštěvy:
zaniklá, zpustlá, dnes částečně překryta novou verzí stezky

Seznam zastávek

(převzato z průvodce Okolí Prahy – východ, vyd. Olympia 1989)

  1. základní informace o SPR Voděradské bučiny a naučné stezce
  2. složení lesních porostů v závislosti na půdních podmínkách
  3. význam lesa pro vodní bilanci krajiny, porosty na prameništích
  4. smíšené porosty dubu a buku, jejich podrost a zvířena
  5. modřín – jeho původ a lesnický význam
  6. paseková vegetace a sukcese rostlin na otevřených lesních stanovištích
  7. kulturní smrčiny, využití smrku i jeho choroby a škůdci
  8. lesní porosty na vlhkých půdách i suťových svazích, jejich podrost a zvířena
  9. bukové porosty, biologie buku
  10. exotické dřeviny z výsadeb v první čtvrtině našeho století (20.) – ptačí obyvatelé doupných stromů
  11. vývoj bukového porostu v čase a jeho hospodářská ovlivňování
  12. rozpad bukových porostů vlivem stáří – houby a hmyz podílející se na rozkladu dřeva odumřelých stromů
  13. změny ve složení porostů rezervace v závislosti na hospodářské činnosti člověka
  14. J. Sigmond – význačný český lesník, propagátor podrostního hospodářství v lesích
  15. výběrný způsob lesního hospodaření a typy lesa v závislosti na nadmořské výšce
  16. geologické podloží území a některé geomorfologické zvláštnosti (periglaciální jevy)
  17. negativní ovlivňování území skládkovou činností, ruderální vegetace rumišť
  18. závěrečná zastávka je totožná s úvodní – prohlídku stezky je možné započít z kterékoliv strany stezky

Popis trasy

Jevany (rybník Jan) → Voděradské bučiny → Penčické údolí → Jevany (Jevanský rybník)

Stezku zahajujeme na zastávce autobusu PID „Jevany-Spojovací“. Jdeme za čekárnu pěšinkou kolmou na silnici a mezi stromy k rybníku Jan. Přejdeme po můstku výtok z rybníka a pokračujeme po hrázi. Zde došlo – zřejmě kvůli rekonstrukci hráze – oproti původnímu stavu k terénním úpravám. Tehdejší stav se nám podařilo objevit na staré videonahrávce z roku 1996 – hráz tehdy porůstaly stromy a na vzdálenějším konci hráze stál malý domek (nyní jej připomíná jen jakýsi betonový stupeň těsně pod hrází). Rovněž terén za ním byl změněn – tím došlo ke zničení umístění úvodního panelu, ale hlavně pěšinky, kterou naučná stezka začínala a stoupala vzhůru do svahu. Od rybníka proto chybí na stezku přímý přístup. Pohledem svrchu k hrázi je rozeznatelná nepevným srázem useklá původní pěšina, cca na úrovni betonového zbytku domu. V místě někdejšího stromy porostlého svahu byla 1. zastávka, 2. zastávka bylo kousek dál někde u břehu rybníka.

Nicméně: Za hrází rybníka Jan míří trasa směrem šikmo vlevo do svahu, již neexistující cestou, jak je naznačeno výše. Drolivý sráz můžeme obejít zprava. První značka se tak nachází na již téměř uschlém smrku (je situován šikmo vlevo – pokud se postavíme na konec hráze a před sebe nataženou levou ruku odkloníme zhruba 20–30° od přímého směru) na okraji velmi hustého smrčí. Značka je téměř zakryta větvemi.

Dále pokračujeme znatelnou mezerou přímo smrčím – je velmi obtížné se jím prodrat. Značení se uprostřed džungle ztrácí. Prodíráme se dál a míříme stále v původním směru rovně, spíše k levé straně k viditelným listnatým stromům. Ve smrčí rostou staré i mladé stromy, je možné, že staré stromy, na kterých jsou zde jediné původní značky, budou po čase vykáceny. Prodereme se na proluku mezi stromy, úzkou uličku, která mírně stoupá mezi nízkými smrčky. To je opět původní trasa stezky. Další značka se nachází právě zde na jednom ze stromů. (Tato ulička se opačným směrem nedá projít, protože končí opět hustou džunglí smrčků.)

Vyjdeme ze smrčí, dál se cesta rozšíří, stromy se rozestoupí a my volně mezi stromy dojdeme na lesní vozovou cestu, po které vede červená značka. Tuto cestu přejdeme a pokračujeme ve stejném směru na protější straně. Jdeme listnatým lesem. Zem pokrývá řídce tráva a keříčky borůvek. Přejdeme rovný úsek a začneme mírně klesat. Cesta je zcela neznatelná, jdeme volně lesem. Zde nacházíme opět několik značek. Povrch země se změní v koberec jehličí bez trávy, neboť procházíme malou vtroušenou skupinkou smrků. Mezi smrky klesáme dolů, mírně se stáčíme nalevo, až na malou plošku s dvěma velkými smrky vedle sebe.

Od nich se stočíme krátce vlevo, projdeme pásem vysoké šťavnaté trávy na bývalou dlouho nepoužívanou lesní vozovou cestu, po ní jdeme vpravo k úzkému nepatrného potůčku, jenž překonáme po kamenech. Za vodotečí se vozová cesta rozdvojuje – každá jde po jedné straně mělkého dolíku napříč svahem. My jdeme tou šikmo vlevo, po levé straně je značka. Vozová cesta je již dlouho nepoužívaná, krátce za potokem se mírně stáčí nalevo. Po levé straně je nepatrný potůček stékající ze svahu k spodnímu potůčku. O kus výše jej napájí nově vybudovaná studánka (kamenitá podezdívka s dřevěnou střechou). Přímo ke studánce je zbudován pevný dřevěný chodníček. U studánky je další výrazná značka stezky.

Projdeme nad studánkou podél zadní stěny stříšky a míříme vlevo, další značka je vpravo na mohutném stromě. Mírně stoupáme lesní cestou, s neznatelnými již zarostlými vyjetými kolejemi, velmi travnatou, vede na rozhraní jehličnatého (vlevo) a listnatého lesa. Asi 20 metrů za studánkou nacházíme vlevo na smrku další značku. Cesta má střídavě travnatý a jehličnatý povrch, postupně zachází více mezi jehličnaté stromy, ale stále na dohled listnatých; stále stoupá.

Cesta zcela vyjde mimo jehličnaté stromy a dál pokračuje pouze jako pěšinka, po stranách travnatá. Cesta se celkově zužuje, i okolí trasy se k cestě více přimyká, stromy se více zhušťují, zprava se opět krátce přidají jehličnaté stromy. Cestu opět pokrývá koberec jehličí, bez trávy. Listnaté stromy mizí směrem vpravo a my opět krátce procházíme zcela smrkovým lesem. Pěšina, nyní již méně znatelná, zahýbá téměř v pravém úhlu doleva, po levé straně je na stromě další značka. V místě, kde se vpravo odklání směrem vzhůru do svahu koryto možné někdejší cesty, vede stezka rovně (vlevo od koryta). Asi 15 metrů od rozdvojení je značka. Cesta je opět mírně travnatá, porostlá i kapradím. Zde rovněž relativně dávno trochu rozježděná lesnickou technikou. Ta po dalších asi 20 metrech odbočuje vpravo vzhůru do svahu skrze smrkový les, kamsi k listnatému lesu, a my v tomto místě jdeme rovně (opustíme tedy vozovou cestu). Značka je v přímém směru pět metrů od vozové cesty, na smrku. Dále stezka vede volně mezi stromy, naprosto a zcela neznatelnou jakoukoliv cestou, směrem k listnatým stromům a malé skupince menších stromků. Překračujeme zbytky větví zřejmě zbylé zde po těžbě. Na smrku, který stojí na okraji listnatého lesa, je další značka. Po zemi se válejí zbytky nějakého plaňkového plotu. V zemi míjíme obnažené balvany, jdeme podél plochy listnatých stromů, vpravo je plocha jehličnatých, o 20 metrů dál jsou opět listnaté. Začneme výrazněji stoupat opět zcela neznatelnou cestou, míjíme málo znatelnou značku na okraji školky, zřejmě zde byl rovněž dříve plaňkový plot – nyní je ale odstraněný a všude jsou opřené nebo leží zbytky jeho úseků. Vstupujeme do listnatého lesa. Školku tvoří řada hustě nasázených smrků mezi dvěma listnatými porosty, my jdeme vyšším lesem, za pásem smrčků jsou menší listnáče. Míjíme další opřené části plotu, několik balvanů, přijdeme na velmi neznatelnou vozovou cestu, velmi travnatou. Všude kolem cesty jsou kameny. Pokračujeme po této cestě vpravo, stále stoupáme. Cesta nás vede vzhůru, velmi travnatá, až přijde k další skupince ze země vykukujících kamenů (vlevo).

Dál projdeme volnějším travnatým úsekem, vstupujeme nyní již znatelnou poměrně širokou cestou mezi mladé listnaté stromy, přecházíme opět kameny v zemi. Cesta se mírně stáčí vpravo, procházíme krátkým velmi travnatým úsekem, opět stoupáme, v těchto místech je zřetelné, že cesta byla původně vozová, neboť jsou po stranách vidět vyjeté koleje, kde skoro nic neroste. Procházíme dalším hustým travnatým úsekem a vejdeme do řídkého jehličnatého lesa. Opět potkáme značku. Povrch cesty se opět mění v jehličí, opět přecházíme obnažené kameny a jdeme nyní již zcela znatelnou lesní cestou zcela po rovině, po deseti metrech procházíme opět travnatým úsekem. Již zcela po rovině dospějeme na zpevněnou skoroasfaltku, po které vede modrá značka. Přímo naproti vyústění naší cesty je i nakreslena odbočka naučné stezky. Krátce dál je rozcestí „V Bučině“.

Dál pokračujeme vlevo po této cestě, zároveň po modré značce. Nejprve se stáčí mírně vlevo, potom hodně zvolna vpravo, pak příkřeji vlevo, vpravo mine balvany.

Dále se napojí na asfaltku přicházející zprava a pokračuje stále rovně. Posléze vyjde na silnici, kde je rozcestí modré a červené značky. Zde modrou značku opustíme a pokračujeme po silnici směrem vlevo rovně po červené značce. Mírně stoupáme asi půl kilometru, když silnice zahne vpravo. V zatáčce my pokračujeme rovně, lesní vozovou cestou jdoucí v původním směru. V úvodu jsme informováni, že následující úsek není značen, aby se tím nenarušil ráz rezervace – že ale jdeme téměř po lesní dálnici, je asi v pořádku. Cesta klesá nejprve vlevo, pak se stáčí vpravo. Pozor – necelý kilometr od sejití ze silnice naučná stezka odbočuje vlevo směrem dolů – místo lze těžko popsat, trochu opršelá šipka doplněná značkou naučné stezky vlevo na stromě je zároveň doplněna i po dlouhé době červenou turistickou značkou (asfaltka se za odbočkou stáčí vpravo, z místa odbočky není vidět za její roh). Odbočkou je neširoká lesní pěší méně znatelná cesta, která stále klesá.

Sklesneme až k místu, odkud vpravo rovně vidíme výraznou skupinu velkých kamenů. Na jednom z kamenů je pamětní deska J. Sigmonda. Místo je zároveň doplněno lesním posezením se stříškou.

Od kamenů se vrátíme 20 metrů na pěšinu a jdeme vpravo dolů (od původního směru k pomníku od červeně značené cesty zahýbáme doleva). Projdeme travnatým úsekem a začneme výrazně klesat jen stěží výraznou lesní cestou, s velmi nestabilním štěrkovitým povrchem pokrytým listy, místy velmi kluzkým. Cesta je nyní poměrně dost příkrá. Míjíme skupinku balvanů, jdeme rovně, nížeji se stáčíme lehce vpravo do údolí, poté cesta mírně zahne vlevo a změní se ve zpustlou vozovou cestu, a téměř po rovině či mírným klesáním sklesneme až na pevnou lesní vozovou silničku, po níž pokračujeme vlevo.

Zde v této části stezky jdeme současně krátce po trase naučné Lesní stezky Penčický okruh, značené značkami naučných stezek, ale v červenobílém provedení.

Silnička se spíše mění ve zpevněnou vozovou cestu. Vpravo od nás teče hlouběji pod námi dnem údolí Jevanský potok a slyšíme zároveň zvuky aut na nedaleké silnici za potokem. Dál se cesta mírně stáčí vlevo a lehce stoupá. Vlevo míjíme místy skalnaté suťové nepevné svahy, na některých místech zpevněné v úrovni cesty kamennou podezdívkou. Vpravo naproti přes potok již vidíme silnici.

Přijdeme k závoře, za níž narazíme na zatáčku širší asfaltové cesty, po níž míříme vlevo (potok nepřecházíme) k několika stavením (vpravo odbočuje Lesní stezka Penčický okruh – respektive odtud přichází, protože jsme v předchozím úseku šli proti směru Lesní stezky, a dostali bychom se na výše zmiňovanou silnici vedoucí údolím Jevanského potoka). Silnička dostane úpravný asfaltový povrch s obrubou, projdeme mezi několika domy. Míříme směrem k velkému objektu hájovny. Za ní vidíme vysokou hradbu hráze Jevanského rybníka. Kolem hájovny je velký oplocený pozemek, který lze obejít zprava – před vraty proto zahýbáme vpravo travnatým úsekem, již zcela mimo les, k novému objektu jakéhosi vodojemu nebo něčeho takového. Cesta nás po asi 30 metrech přivede k potoku, stočí se vlevo po jeho břehu k dřevěné lávce skryté ve stromoví. Tady nacházíme poslední značky naučné stezky. Přejdeme potok po lávce a vystoupáme krátký úsek pěšiny k silnici se skalkami na protější straně. Zde se dáme vlevo a přijdeme k hrázi Jevanského rybníka, kde naučná stezka končí (končila).

Výlet můžeme ukončit koupáním a poté přesunem na autobusovou zastávku v Jevanech, nebo se můžeme vrátit k rybníku Jan, kde jsme expedici po stopách naučné stezky zahájili. V tom případě jdeme vlevo po červené značce přes hráz Jevanského rybníka, dále příbřežní lesní cestou, vzdáleně mineme rybník Švýcar, jehož hladinu jen lehce rozeznáme mezi stromy, a ještě dál, a v místě, kde červená značka odbočuje vlevo postranní pěšinou, zatímco hlavní vozová cesta pokračuje rovně a stáčí se vpravo, můžeme pokračovat buď vozovou cestou vpravo a dostat se přímo k rybníku Jan, a nebo odbočit po červené značce vlevo, krátce za odbočkou zahnout vpravo vzhůru a písčitou, prakticky rovnou cestou dojít až k místu, kde projdeme překřížením s naučnou stezkou, kudy jsme šli v první části našeho výletu. Pokud budeme pokračovat ještě kousek dál, dojdeme na křižovatku kolmých lesních cest, kde se dáme vpravo dolů a brzy po asi 200 metrech klesneme až k rybníku Jan.

Vložit komentář

Vložit komentář

Kam dál?