Úvod > Obecně o stezkách > Jak značit naučnou stezku

Jak značit naučnou stezku

Zařazeno do rubrik:

Obecně o stezkách

Komentáře:

zatím žádný

Naučná stezka může být sebezajímavější, může vést sebeatraktivnější lokalitou, ale pokud je špatně značena a návštěvníci na ní bloudí, je její přínos sporný. Je zvláštní, jak málo pozornosti a úsilí leckteří tvůrci naučných stezek kvalitnímu vyznačení naučné trasy věnují. V následujícím článku se pokusíme shrnout, jak nejlépe značit, a v čem jsou dle našich zkušeností největší slabiny.

Jakým způsobem vyznačit naučnou stezku?

Stručně řečeno – jakkoli, ale hlavně přehledně. Ideální je použití přímo značky naučné stezky, tedy bílého čtverce 10×10 cm, přeškrtnutého z levého horního do pravého spodního rohu zeleným pruhem o šíři 3 cm.

Pokud daným územím již nějaká jiná turistická značka vede, je vhodné vést naučnou stezku po ní a speciální značení nevytvářet. V tom případě je však nutné návštěvníka jasně upozornit (na informačním panelu, v průvodci apod.), po které značené cestě vede, a kde přesně na ní naučná stezka začíná a končí.

Pokud by měly ve vedení trasy vzniknout jakékoli nejasnosti, přimlouváme se raději za současné vyznačení trasy značkami naučné stezky. Je to vhodnější i proto, že panel, který o značení trasy informuje, může být zničený. Návštěvník pak musí najít správný směr i v tomto případě!

Lze trasu stezky vyznačit jiným způsobem?

Vyznačit stezku je možné i jinak – v případě jednodušší trasy např. dostatečným množstvím ukazatelů (ale na každé, i sebemenší křižovatce), tabulkami s obrázkovými symboly apod. Opakujeme: jakkoli, ale přehledně (a samozřejmě tak, abychom zároveň co nejméně zasáhli do přírodního prostředí). Bezpodmínečně nutné je však o tom návštěvníka stezky jasně a zřetelně informovat (nejlépe na každém informačním panelu, ne každý jde naučnou stezku od začátku do konce), a také ho upozornit na případná místa na trase, která vzhledem k členitému terénu nebylo možno vyznačit přehledněji.

Jak umísťovat značky na trase

Tak, aby byly již z dálky a za všech okolností viditelné. Pokud značení provádíme v zimě nebo na jaře, počítejme s tím, že v jiných obdobích roku může být zakryto vzrostlou vegetací – křovinami apod. NEZAPOMEŇME stezku vyznačit obousměrně, ne pouze od výchozího místa ke konečnému. Návštěvníci ji mohou jít např. z důvodu lepšího dopravního spojení obráceně. Důležité je rovněž zvolit správný typ barvy – obrázek ilustruje rozdíl mezi kvalitním profesionálně provedeným značením Klubu českých turistů (červenobílá značka nahoře) a amatérským značením za použití nevhodného typu barvy (spodní značka, stav po dvou měsících od otevření stezky – naučná stezka Přírodou a historií Nového Strašecí a Pecínova).

Značení na křižovatkách a rozcestích

Problémem mnoha naučných stezek je, že rovné úseky bez odboček bývají mnohdy značeny až přespříliš, zatímco v okolí křižovatek a rozcestí jakékoli značení chybí. Rozcestí jsou přitom největším úskalím na trase stezky, místem, kde může návštěvník nejsnáze ztratit správný směr. Je jim proto třeba z hlediska značení věnovat největší pozornost, a rozhodně zde nešetřit barvou na značku či dvě navíc, abychom se ubezpečili, že návštěvník nezabloudí.

Zaprvé je nutno jasně vyznačit směrovku, která jednoznačně určí, kudy dál stezka pokračuje. Následující značka na odbočce musí být již z křižovatky bez problémů viditelná. Obvykle se doplňuje ještě jednou značkou bezprostředně za ní, tzv. potvrzovací. Rovněž ta musí být již z křižovatky viditelná.

Značkami rozhodně nešetříme v místech, kde naučná stezka opouští hlavní cestu a odbočuje na pěšinu nižší kategorie. Zde musí být opět jednak jasně patrný ukazatel, tak již z hlavní cesty viditelné první značky na odbočce (zde je to obzvlášť důležité, protože po hlavní cestě má člověk tendenci jít a značení tolik nesledovat, a odbočku snadno minout). Totéž musí být provedeno i v opačném směru, tedy při výstupu cesty nižší kategorie na hlavní cestu.

Rozhodně nepodceňujme značení v ulicích města. Platí pro ně naprosto stejná pravidla.

Co když není kde značit?

Pokud vzhledem k terénu není kde značit (např. na polní cestě bez stromů apod.), používá se tzv. značkařských kolíků – prostě trubky zatlučené do země, přiměřené výšky, s příslušnou, klidně zvětšenou značkou. Pokud ani to není možné, je třeba na posledním místě, kde to možné je, stručně shrnout trasu až k místu, kde se značení znovu objeví (možno nákresem situace, krátkým slovním popisem). První značka za neznačeným úsekem by měla být mnohem větší než obvykle, aby byla i zdaleka dobře viditelná – říká se jí volavka.

Není zbytečné značit tak podrobně?

Není! Uvědomme si, že návštěvník stezky může být v daném regionu poprvé, nevyzná se v něm, nezná cesty, které jsou důvěrně známé místním obyvatelům nebo tvůrcům naučné stezky. Ani sebezajímavější naučná stezka mu neporadí, když ztratí orientaci na každém rozcestí.

Rada na závěr

Nejlepším řešením je svěřit vyznačení naučné stezky organizaci, která má v tomto oboru již více jak stoleté zkušenosti, tedy Klubu českých turistů. Díky tomu se naučná stezka stane součástí stávající sítě turistických značených cest, a její značení bude pravidelně obnovováno.

Externí odkazy – podrobnější informace

• Klub českých turistů – Turistické značení
• Klub českých turistů Plzeň – Metodika značení turistických tras
• Wikipedia.cz – Turistické značení v Česku a na Slovensku
• Doporučené zásady pro zřizování, značení a údržbu naučných stezek (PDF, 42 kB)

(článek s drobnými úpravami publikován i na webu Naučnou stezkou.cz)

Publikováno dne 31. 05. 2009 v rubrice Obecně o stezkách. Jestliže Vás tento článek zaujal, můžete ho doporučit ostatním:
 Upozornit na tento článek e-mailem

Související články

Žádné související články.

Kam dál?

• Starší článek: Co je naučná stezka
• Novější článek: Podoba a texty panelů naučné stezky

Na začátek stránky ↑